Kdo je kdo

Poradce, psychoterapeut, psycholog, psychiatr, psychoanalytik, kouč a jaký je mezi nimi rozdíl?

Na úvod se nabízí otázka, na jakého odborníka se obrátit, když řešíme osobní či profesní problém nebo když chceme rozvíjet naši osobnost. Nejprve bych začala několika citáty, které mě v této souvislosti oslovily:

Každá cesta, u níž se slibuje, že vede rychle a bezbolestně k cíli, je ve skutečnosti velmi falešná, jalová a neúčinná. Je třeba si uvědomit, že celý život zůstáváme hledači.“ (R. O. Zucha: Praktická příprava manažera. Management Press, 1993, s. 34)

Kdybych si dnes měla hledat terapeuta, nejprve bych se zeptala: S kým si zachovám svou autonomii? Kdo mi dá ověřitelné informace … Kdo mi uspokojujícím a čestným způsobem odpoví na mé otázky, uzavře se mnou poctivý, transparentní pracovní svazek, bude přístupný kritice a schopný konfrontace s fakty i s vlastními protimluvy a nebude slibovat nemožné?“ (A. Miller: Dětství je drama. Nakladatelství Lidové noviny, 1995, s. 85)

Česká psychoterapeutická společnost České lékařské společnosti J. E. Purkyně schvaluje pro oblast zdravotnictví psychoterapeutické výcviky nabízené jednotlivými odbornými instituty a společnostmi, aby však tyto výcviky byly finančně životaschopné, bývají do nich připouštěni i absolventi jiných pregraduálních oborů než lékaři a psychologové. Psychoterapeutické výcviky trvají zpravidla 3 až 5 let, podmínkou přijetí bývá uzavřené pregraduální studium (zpravidla humanitního směru), věkový limit (např. pro transakční analýzu 23 let), úspěšně absolvované výběrové řízení či absolvovaný úvodní workshop (např. pro transakční analýzu TA101), někdy i poradenská nebo terapeutické praxe. V České republice prozatím není legislativně upravena psychoterapie mimo klinickou praxi, nicméně se absolventi psychoterapeutických výcviků sdružují za pomoci České asociace pro psychoterapii a vystupují jako psychoterapeuti.

Psychiatr: Lékař s atestací v oboru psychiatrie.

Psycholog: Absolvent pregraduálního studia jednooborové psychologie nebo kombinace psychologie s jiným oborem. Může nabízet služby psychologické poradenství a diagnostika jakožto vázanou živnost.

Klinický psycholog: Jednooborový psycholog pracující ve zdravotnictví s atestací v oboru klinická psychologie. V této souvislosti je zajímavé, že některé vysoké školy nabízí postgraduální studium nebo habilitační řízení v oboru klinická psychologie. Můžeme se pak v praxi setkat např. s odborníkem, který má vědeckou hodnost docent v oboru klinická psychologie, aniž by byl atestovaným klinickým psychologem. Podle mého názoru se jedná o nešťastnou volbu termínu, který nerozlišuje mezi oborem aplikované a teoretické psychologie. Pro teoretickou oblast by se měl použít spíše výraz patopsychologie, psychopatologie či v zahraničí používaný termín abnormal psychology.

Psychoterapeut: Dle výkladu České psychoterapeutické společnosti se jedná o klinického psychologa nebo psychiatra, který absolvoval psychoterapeutický výcvik a složil zkoušku ze systemické psychoterapie. Takový odborník musí pracovat ve státním či nestátním zdravotnickém zařízení a psychoterapie je považována za výhradně zdravotnickou službu, tedy za práci s patologií (tj. duševní poruchou či poruchou osobnosti). Jako takovou ji lze hradit z veřejného zdravotního pojištění. Podle výkladu České asociace pro psychoterapii se jedná o činnost aplikovatelnou i mimo oblast zdravotnictví, například v resortu sociální práce, školství, soukromé praxe, vězeňské služby aj.

Psychoanalytik: Absolvent psychoterapeutického výcviku v psychoanalýze. Klasická freudianská psychoanalýza bývá přístupná většinou psychiatrům a klinickým psychologům. Někdy bývají jako jungiánští psychoanalytici označováni absolventi psychoterapeutického výcviku v analytické psychologii. S pojmem analytik je pak možné se setkat i u jiných psychodynamických (hlubinně psychologických) směrů: jungiánský analytik, transakční analytik, skupinový analytik apod.

Kouč versus poradce: Profese kouče ani poradce nejsou v České republice legislativně regulovány, může je tak prakticky provozovat kdokoli formou volné živnosti. Při výběru kouče nebo poradce je vhodné důkladně zvažovat jeho odbornou způsobilost. Nejznámější organizací zajišťující výcvik v koučování je ICF (International Coach Federation). Koučování jako technika je charakteristická metodou kladení otázek, stanovování priorit, empatie a aktivního naslouchání. Avšak ani rozvojové poradenství není dobré chápat jako dávání konkrétních rad do života. Rady mají spíše univerzálně platný charakter: Nemohu měnit druhé, jen sám sebe a prostřednictvím vlastní změny přizvat okolí ke změně aj. Obdobné typy rad vychází z filozofie, vzdělání, profesní přípravy a zkušeností poradce. V této souvislosti je vhodné si položit otázku, který psychoterapeutický a poradenský směr je pro mě atraktivní? Humanistický a fenomenologický přístup, daseinsanalýza, psychoanalýza, psychodynamické směry, KBT, systemika, gestalt? Poradce, psychoterapeut, psycholog, psychiatr, psychoanalytik, kouč …? Pro někoho může být řešením najít si místo poradce kartářku, esoterika, babku kořenářku nebo léčitele. Pro někoho zpověď v kostele a pastorační péče. I to je druh řešení, i to je O.K. Nevytrhávejte poslední věty z kontextu! Kontext je v komunikaci důležitý, blíže jej studuje kontextová psycholingvistika. Ale to už odbočuji. V příštím článku třeba …